Osobní stránky naší rodiny

Tak je to tady, náš maličký nedonošenec šel 1. 9. 2009 prvně do školky.

Abychom byli přesní tak už celé léto jsme připravovali Lukáška, že od září půjde do školky a tak aniž by tušil, co říká tak často říkal že : " do školky ... v září... Ano".

Večer 31. 8. 09 jsem asi udělal kardinální chybu, když Lukášek večer vyžadoval na spaní plenku a já jen skoupě odvětila, že plenku už nebude dostávat, že už je velký a že zítra přece jde do školky.Luki se strašně rozplakal a jen říkal: " do školky nechceš, maminko do školky nechceš“. Snažila jsme se ho uklidnit a opět nasadila argumenty typu, že si tam bude hrát a bude mít nové kamarády. Nakonec usnul a spinkal celou noc i bez plenky aniž by se počůral, však už to zvládá vcelku dobře celé léto.

Ráno jsme vstávali v 6,30 a kupodivu bez odmlouvání se sám vyčural a vysvlékl z pyžámka a i nebrebentil u oblékání. Jen snídaně nám trvala něco déle. Do školky jsme vyrazili asi okolo 7,45. Před školkou jsme udělali jen pár fotek a na nástěnce zjistili, že nás nenapsali do třídy hyperaktivních, kam jsme moc chtěli ale do naší další eventuality a to do hudebně zaměřené třídy zvané notička. Tím to vše začalo. Doufali jsme, že už tam budou skoro všichni a že budeme jedni z posledních, ale mýlili jsem se byli jsme jen druzí. Seznámili jsme se s novou paní či slečnou učitelkou, byla sice moc milá a velmi sympatická ale o běžném provozu měla jen naučené informace. Sdělili jsme jí jen pár věcí o Lukim a ona nám na oplátku předala další tiskopisy nutné k vyplnění. Před odchodem jsem byla sama Lukimu znovu ukázat, kde jsou záchody, jak se tady splachuje a kde má svůj kartáček a znovu jsem ho vyzkoušela, zda si pomatuje svůj obrázek. Na záchůdku jsme se ještě stačili vyčůrat a pak už jen loučení a v 8,15 jsme odcházeli, protože začali chodit další nováčci. Luki nám dal pusinku nedbale zamával, protože si právě hrál se svou oblíbenou hračkou, traktorem.

Asi okolo 10,30 mě volal manžel, ať se jdu podívat do okna z kterého se díváme na zahradu naší MŠ. Na koloběžce tam řádil klučina velký, jako Lukáš dokonce měl i stejné vlasy, tričko, velikost ale měl šedé šortky a Luki měl ráno modré tepláky. Shodli jsme se, že kdyby neměl ty kraťasy tak to musí být náš Lukášek.

V 12,30 jsme si byli Lukáška vyzvednout. První den jsme ho nenechali po obědě ve školce spinkat, stačilo, že tam byl tak dlouho a že musel sám papat. Učitelka ve třídě byla ale Luki nikde. Ostatní děti již spinkaly a tak jsem nakukovala zda Luki nešel spinkat s nimi. Po té co jsme řekli, že hledáme Lukáška se tajfun v podobě našeho malého synka objevil. Byl zřejmě ve vedlejší třídě a učitelka asi ani neměla šajn kde má všechny děti. Přešla jsem to, a když jsme Lukiho viděla v šedých šortkách, bylo mi vše jasné. Vysvlékla jsme ho a podala šortky učitelce a čekala jsem, že začnou hledat naše tepláky. Paní učitelka byla celé v rozpacích nakonec je našel manžel ani nevím kde. Při vysvlékání jsem zjistila že Luki má totálně počůrané slipy na což mi učitelka sdělila, že ale Luki chodil čůrat a že ho i několikráte posílala. No co,  kalhoty se našli, úplně zmazané tričko od buchtiček ze šodó také vypereme, hlavně že byl celý a vcelku spokojený. Před odchodem jsme zapátrala po teplákové bundě ale marně, začala tedy hledat i paní učitelka a kolegyně z druhé třídy a dokonce i paní uklízečka, nakonec jsme se museli smířit, že bunda je asi  fuč a že v ní asi někdo odešel. Paní učitelka si  poznamenala, že se hledá modrá tepláková bunda a že až se najde, že je naše. Když si odnášela poznámku ke svému stolu tak tam bundu našla. Tak že nakonec jsme domu odcházeli ve  všem, co bylo naše a Luki byl vyhraný, napapaný, spokojený a hlavně živý a celý.

První den máme tedy za sebou. V září nás čekají ještě další 4 takové dny a od října zkusíme chodit domu až po spaní aby to do začátku listopadu natrénoval.

Nevím, jestli mám být zklamaná, vyděšená nebo to mám brát tak jak to je a že mohlo být i hůře a nebo taky, že můžeme být rádi, že Lukiho vůbec vzali ať už to ve školce  funguje jak to funguje.